To, že nás začnou koaliční strany Prahy 6 označovat za prokremelské vazaly a užitečné idioty, se dalo čekat a nijak nás to netrápí; realita je ovšem zcela opačná. Ti, co toto nejhlasitěji provolávají, jsou sami idioty a podporují tím ruské zájmy – doufám jen, že v naivitě a nikoliv vědomě.

Zaráží mne, jak málo lidí si uvědomuje, že situace zašla tak daleko, kdy se přesunutím sochy nic nevyřeší. Horká brambora jen poputuje jinam, a dokud bude socha na území našeho státu, bude ji Rusko využívat k prosazování svého vlivu. Jediný způsob, jak se z této situace vymanit, je se jí zbavit. Potvrzuje to mimoděk i postoj ministra Lavrova: dokud byl postoj radnice arogantní a vydání či prodej nebyly reálné, Lavrov se sochy dožadoval, jakmile se ovšem objevila v části zastupitelstva vůle se jí zbavit, okamžitě otočil. Jaké jsou tedy pravděpodobné scénáře?

I. Muzeum XX století

Umístění muzea je zatím krajně nejasné a není nepravděpodobné, že zůstane pouze na papíře. Nejrealističtěji se jeví jeho umístění ve stadionu Strahov, nicméně z hlediska Prahy 6 to bude zvláštní paradox, protože by pak socha byla stále na jejím území. Po mediální smršti, která se udála a ještě zdaleka neskončila, se stane památník pouze významnějším a bude stále místem střetů páté kolony Ruska a jeho odpůrců, které budou stále eskalovat. Medvěd wins.

II. Uklizena v depozitáři

Nejpravděpodobnější varianta, bohužel z dlouhodobého hlediska neudržitelná. Krom finančních nákladů, které jsou s tím spojeny, naráží tento plán i na faktické díry. Předně nikdy tuto variantu nelze označit za trvalou, a to hlavně z titulu důstojnosti. Jednak je socha pomníkem a z titulu Smlouvy o přátelských vztazích důstojné zacházení požívá ochrany a druhak usnesení zastupitelstva, které přesun umožnilo, jej podmiňuje důstojným umístěním. Další věc je, že fakt, že je socha pomníkem, implikuje její přístupnost. Na vrub radnice je tak ve smlouvě o uskladnění zakotven mechanismus, který sochu zpřístupňuje. Do budoucna lze tedy předpokládat, že se v depozitáři budou konat pietní akce páté kolony, které vždy kauzu zvednou do povědomí médií. Rusko nás tak bude po hlavě mlátit smlouvou, ve které taháme za kratší konec, a když se to bude hodit, budeme nuceni dělat diplomatické ústupky. Medvěd wins.

III. Vypovězení smlouvy o přátelských vztazích

Pouze tento akt umožní se sochy zbavit na našem území. Atributem ministra zahraničí, který by byl ochoten jít touto cestou, jsou bezpochyby "Balls of steel". Realita je, že výpověď přátelství je krokem k nepřátelství. Domnívám se, že by se to Kremlu vlastně hodilo a eventuelně by v Rusku stoupl požadavek na obsazení Prahy. Rozhodně by došlo na redukci obsazení zastupitelských úřadů v Rusku, což by na druhou stranu umožnilo redukovat ambasádu u nás. Vzhledem k faktu, že ruská ambasáda v Praze je centrem zpravodajských aktivit v celé Evropě, by to byl velmi pozitivní krok. Je ovšem nutné počítat s tím, že podobné aktivity předznamenávají vážný mezinárodní konflikt.

IV. Odprodej sochy Vládě ČR

V debatě o možném prodeji se objevil nápad ji prodat státu, aby ji prodal Ruské federaci. Prakticky je to nejhorší možný krok, vzhledem k orientaci předních ústavních činitelů by se rapidně zvedla pravděpodobnost, se socha vrátí zpět na místo nebo někam do okolí. Medvěd wins.

V. Pověření Ministerstva zahraničí k prodeji RF

S ohledem na podstatu památníku nelze sochu prodat někomu jinému než Rusku. Jedině pověřením ministerstva zahraničí k prodeji Ruské Federaci je možné se horkého bramboru zbavit natrvalo a uhasit tak tento stále eskalující konflikt. Je to jediný postup, který Rusku omezí vliv a možnosti vměšování do našich vnitřních záležitostí a odstraní prostředek, kterým zde aktivizuje svou pátou kolonu.

Kdo je tedy ten užitečný idiot?

U zpravodajských her je těžké rozlišit, kdo kope za jaký tým. Zajímavé je, že v ruských kuloárech se o tom, že bude pomník odstraněn, mluví již čtyři roky, jak o tom píše Eduard Stehlík: Rusko tak mělo dost času si svou hru připravit. Ze současné situace profituje zejména ono a pak také ego starosty Koláře.

Velice užitečnými idioty tak byli vandalové: bez neustálého přitahování pozornosti by byla socha pouze mementem minulosti, na které močí psi. Nejužitečnějším idiotem je ovšem starosta Kolář, zejména způsobem, jakým se k celé věci postavil: situaci efektivně využívá jako zdroj PR, obzvláště s výhledem na nadcházející volby do poslanecké sněmovny. Svou arogancí žene vodu na ruský mlýn a vždy, když může, přilije olej do ohně. Socha jako taková je pro Rusko pouze zástupný problém a způsob, jak prosazovat svůj vliv a aktivizovat zdejší pátou kolonu. Svou honbou za levným PR starosta Kolář dělá nám všem vskutku medvědí službu.