Při uklízení Česka lze zažít plno kuriózních situací. A bývá u toho i veselo, jak si můžete přečíst v reportáži o úklidové akci na Praze 6.

Piráti na Praze 6 nemohli chybět na sobotní akci Uklízíme Česko. Eva Tichá zajistila na radnici rukavice a igelitové pytle spolu s instrukcemi co a jak sbírat a s dvoustránkovým poučením o prevenci zranění a zásadách hygieny. Oznámila, že sraz bude v devět hodin ráno před bývalým nádražím Bubeneč.

Úřednice poněkud dotčeně poznamenala, že úklid tohoto prostoru zajišťuje úklidová firma placená radnicí, takže je to zbytečné a žádný nepořádek tam nenajdeme. Eva ji ujistila, že tam máme pouze sraz, a když tam odpadky nebudou, půjdeme jinam. Nakonec jsme tam nasbírali několik pytlů, protože na bývalém perónu přespávají bezdomovci a do úklidu se tam zjevně nikdo moc nehrne.

Hodilo se nám upozornění ze směrnic, že nemáme sbírat žádnou munici, protože „šrapnelů“ tam bylo docela hodně.

Na opravdový poklad jsme narazili kousek dál na malém svahu u trati. Ležela tam obrovská hromada plechovek od Red Bulu, která vydala na tři velké pytle. Marně jsme si lámali hlavu, kdo a proč je tam vysypal. V tomto místě jsme se rozdělili na dvě skupiny. První pokračovala v úklidu horní části Bubenče ulicí Ve Struhách, druhá zamířila podchodem pod tratí ulicí Papírenskou. Sraz byl domluven na benzínce v Podbabě.

Park pod nádražím Bubeneč byl zaneřáděn odpadky docela hodně, protože jediný odpadkový koš byl důmyslně ukrytý na konci parkoviště. Veselá příhoda z natáčení byla s malou holčičkou, která mě fascinovaně pozorovala z nástupiště nádraží, jak za sebou táhnu modrý pytel a sbírám všechny ty fuj věci, na které jí rodiče nedovolují sahat. Když jí maminka vysvětlila, že někdo to uklízet musí, holčička mi iniciativně začala prstíkem ukazovat, kde ještě nějaké ty odpadky leží, abych náhodou něco nepřehlédla. „Paní, tady je ještě hromádka vajglů,“ křičela přičinlivě. „Vajgly nesbírám,“ vysvětlila jsem jí s úsměvem. Zklamaně našpulila pusinku. Maminka vypadala poněkud v rozpacích a rychle mi začala povídat, že oni taky uklízejí v okolí svého domu a taky čistí pravidelně potůček, který tam nedaleko teče. Pochválila jsem ji a sebrala použitý kondom a působením počasí úplně ztvrdlé pánské boxerky.

Na benzince jsme se sešli s druhou polovinou naší osmnáctičlenné úklidové party. Dali jsme si kafe a něco malého k jídlu a pak jsme odnesli napěchované pytle k popelnicím na tříděný odpad, který jsme měli vyznačený v plánku jako úložiště, odkud ho úklidová služba odveze. Pak jsme se rozloučili a v malých skupinkách se ještě vydali na poslední úklid před odchodem na oběd. Můj syn Ivan a já jsme zamířili k řece Vltavě, podél které vede úzká cyklostezka. Vzali jsme si poslední tři pytle s nadějí, že to bude stačit na velký kus. Omyl. Naplnili jsme je hned na prvních asi stopadesáti metrech. Smutné!

Zase jsme si ale pěkně popovídali s rybáři, kteří nám vysvětlili, že podél řeky neuklízí firma z Prahy 6, ale má to na starosti Povodí Vltavy, které o čistotu podél řeky evidentně příliš nedbá. Ulevili jsme kačenkám kličkujícím mezi polystyrénem a pet láhvemi a pozdravili se se zvědavou nutrií, která k nám připlula zjistit, jestli nemáme něco k snědku. Pak jsme ještě krátce podebatovali s občanem, který zde venčil svého malého psíka. Prozradil nám, že je volič KDU-ČSL a Piráti jsou jen pro mladé bouřliváky. Trochu neochotně ocenil, že tam uklízíme a přiznal, že jeho oblíbená strana se do takových akcí příliš nehrne.

Odtáhli jsme poslední tři sakra těžké a nacpané pytle k popelnicím a odešli do nedaleké hospody U Topolů na zasloužený oběd. Byl to hezký den. S více, jak 20 pytli komunálního odpadu, které jsme uklidili.