Mezi našimi čelními kandidáty máme i tři ženy. Každá má za sebou dlouhodobé profesní působení a přinášejí tak do politiky vedle zkušeností a ženských úhlů pohledů i kompetence získané desetiletími pracovních praxí. Jednou z nich je Jana Kabelová, profesním zaměřením stavařka.

V posledních týdnech byli na sobotních farmářských trzích k vidění pirátské petiční stánky. O co se jednalo?

Nabídli jsme lidem možnost podepsat petici za zastavení soutěže na „Integrované seniorské centrum Šolínova“. Za pár dní podepsalo na 600 lidí. Všem, kdo podepsali, moc děkujeme, a ubezpečujeme je, že budeme i dál dělat normální, srozumitelné a rozumné věci jako doposud. Samotná soutěž byla koncipována jako předání objektů trojdomí Šolínova na 30 let soukromé firmě. Ta měla domy zrekonstruovat, vybavit a následně ho téměř výhradně provozovat komerčně jako zařízení pro seniory ve zvláštním režimu, to jsou lidé ve III. a IV. stupni zdravotního postižení. Pro občany Prahy 6 si radnice vyhradila pouhých 30 lůžek.

Jako Piráti jste se proti tomuto kontraktu postavili. Co vás k tomu vedlo?

Zarazily nás smluvní podmínky. Na ty jsme se zaměřili cíleně po tristních zkušenostech občanů Prahy 6 s tím, jak vedení místní radnice dlouhodobé smlouvy předčasně vypovídaly a platili za to obrovské sumy. V případě Polikliniky Pod Marjánkou se jednalo o vyplacení celkem 40 milionů korun a v případě areálu Dračky dokonce 75 milionů korun z radniční pokladny.

Poliklinika Pod Marjánkou je teď hodně medializovaná. Co má společného s trojdomím v Šolínově?

Leccos. Polikliniku Pod Marjánkou městská část v roce 2010 pronajala na 30 let do soukromých rukou s tím, že nájemce budovu také opraví. V roce 2016 radnice od smlouvy pro její údajnou nevýhodnost odstoupila a za to nájemci vyplatila téměř 40 milionů korun. Poliklinika je dnes v zoufalém stavu, radnice s ní za dva roky po převzetí nedokázala udělat vůbec nic.

Navzdory této neblahé zkušenosti chtěla radnice uzavřít další třicetiletou smlouvu. Tentokrát k opravě a provozování „trojdomí“ Šolínova, kde dříve fungoval domov důchodců. Oba příběhy jsou jako přes kopírák. U Šolínovy je v návrhu smlouvy ještě sada podmínek, za kterých může provozovatel od smlouvy i odstoupit a městská část je mu povinna vyplatit kompenzace za to, co do projektu investoval.

A v čem je problém?

Je to naprosto nevýhodné pro radnici. Provozovatel může v mnoha pro něj nevýhodných situacích “zavřít krám,” nechat si vyplatit kompenzace a odejít bez jakéhokoliv rizika prodělku. Radnice totiž na sebe bere veškerá rizika projektu.

Nevýhodná je i délka smlouvy, zákon předpokládá u tohoto druhu smluv pětileté trvání anebo zdůvodnění, pokud by se trvání prodloužilo. Zde se domlouvala šestinásobná doba bez řádného zdůvodnění, což jsme vyhodnotili jako principiální porušení zákona o veřejných zakázkách.

Jaké nastavení smluv bys navrhovala ty? Především bych oddělila rekonstrukci budovy a následné provozování domova seniorů do dvou různých smluv s různými firmami. Rekonstrukci bych určitě doporučovala financovat z vlastních prostředků radnice a provést standardně vysoutěženou stavební firmou - vždyť městská část má na účtech okolo miliardy, která nic nevydělává, takže proč si nechat rekonstrukci draze financovat někým jiným. Provozování, pokud už by se zadávalo ven, bych viděla na nejdéle pětileté smlouvy, s důraznou regulací cen pro seniory, aby se z toho nestal luxusní nedostupný senior house pro majetnou vrstvu. Po pěti letech vždy přesoutěžit podle vývoje na trhu.

Byla by všechna místa v seniorském domě pro seniory z Prahy 6?

Ve stávajícím radničním návrhu je rezervováno 30 míst pro seniory z Prahy 6, ostatní místa by obsazoval provozovatel za tržních podmínek. Přitom paní radní Hanušová mi na můj dotaz odpověděla, že Praha 6 má teď na 50 občanů k okamžitému umístění do domova seniorů. Čili už teď je hrubý nepoměr mezi tím, jaké radnice vidí potřeby pro seniory na šestce, a jaké smlouvy se snaží uzavřít. Je potřeba systém vymyslet tak, aby všichni senioři na šestce měli zajištěno místo v seniorském domě ve chvíli, kdy to projeví zájem. A samozřejmě je otázka, zda svěřit provozování seniorského domu externí firmě, když na šestce dobré zařízení tohoto druhu na Patočkově ulici provozuje Magistrát a podobné zařízení (LDN v Chitussiho) provozuje i městská část.

Takže co jste udělali?

Opakovaně jsme v té věci interpelovali na zasedání Zastupitelstva Městské části. V podstatě jsme Zastupitelstvu několikrát zopakovali, že jejich postup odporuje Zákonu o zadávání veřejných zakázek. Zůstali jsme nevyslyšeni, takže jsme podali podnět na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Domnívám se, že uchazeči, kteří zakázku doposud konzultovali s radnicí, pochopili, že soutěž po zásahu Úřadu by mohla být zrušena pro porušení zákona, a nikdo z nich nepodal závaznou nabídku.

Překvapilo vás to?

Ne. Komerční subjekty se chovají racionálně. Radnice nikoliv, když nezvládá zadat veřejnou zakázku kompetentním způsobem.

A jak vidíš vývoj ve věci trojdomí v Šolínově dál?

Chceme z domu co nejdříve udělat moderní a účelný domov seniorů a pokud nám voliči dají mandát, hned po volbách na projekt skočíme tak, aby v roce 2020 začali babičky a dědečci z Prahy 6 v trojdomí bydlet. Chceme v rámci komunitního plánování sociálních služeb také část Trojdomí vyhradit například ubytování matek v nouzi, či zřízení mateřské školky. Jsme rádi a trochu i pobaveni, že ještě před vstupem na radnici můžeme prosazovat svůj politický program :-). Také se teď zeptáme radnice, na kolik ji příprava zakázky doposud stála. A vidíme další potenciální kostlivce, které mohou vypadnout na novou radu městské části po letošních volbách.

Jano, jaká byla vlastně tvoje cesta k Pirátům?

40 let jsem v projekčních a stavebních firmách projektovala, rozpočtovala stavební zakázky a připravovala nabídky do různých výběrových řízení. Mým denním chlebem jsou veřejné zakázky. Svoji odbornost jsem nabídla Pirátům v místě svého bydliště. Na radnici Prahy 6 je pro člověka mé profese práce opravdu hodně.

Jak ses dostala k politice?

Jako celoživotní nestraník jsem politiku zpovzdálí sledovala celý život. Teprve nedávno jsem se rozhodla, že do politiky vstoupím. Pirátská strana byla pro mě jednoznačná volba. Jejich programové zaměření mi konvenuje a jejich pracovitost a výsledky, jak jsem je pozorovala na Magistrátu hl.m. Prahy a nejnověji i v Parlamentu, oceňuji především. Zároveň jsem se seznámila se zmíněnou problematikou bývalého domova důchodců v Šolínově ulici a nechtěla jsem v této záležitosti vystupovat jako osamělý aktivista. Vstup k Pirátům před několika měsíci byl tedy logickým vyústěním celé situace.