Hnutí ANO je známé tím, že do předvolebních strategií v loňských podzimních volbách vtáhlo praktiky z reklamního světa. A stejně tak, jako se prodává toaletní papír, zubní pasta nebo nový salám, se na lidi valily upravené fotografie, předpřipravené a nakašírované záběry videí a tuny zpráv. Jejich cíl byl stejný jako v obchodě: Prodat. Prodávaly se sliby, jejichž uskutečnění nás přijde dráže než jejich vytvoření. Za poslední 4 roky nevytvořilo hnutí ANO koncepčně v čele Prahy nic. Snad jen přání všech, aby už bylo co nejdříve pryč.

Je s podivem, že se právě ODS nechala inspirovat na Praze 6 tímto postupem. Na plakátech s obličejem svého leadera praktikuje ty samé metody jako hnutí ANO. Je totiž již velmi dlouho známo v reklamních kruzích, že určité typy tváře považují lidé po jedné sekundě prohlížení, bez jakéhokoliv přemýšlení, za tváře lidí kompetentnějších než jiné typy tváří.

Proto je na plakátech ODS jejich ikona vypadající trochu jako panáček Ken, který se prodává coby doplněk panenky Barbie. Tento druh obličeje totiž ovlivňuje voliče více než racionální argumenty. Proto je podpořen i heslem Šestku musíš milovat. A taky jsou na plakátu uměle domalovány kulaté brýle. Uměle pomocí grafického programu, protože silné kulaté obroučky vytvářejí dojem, že jejich nositel je jemnější a komunikativnější. Jinými slovy - snaží se podvědomě přilákat ženské voličky.

Pokud používá politická strana praktiky reklamního marketingu, je to z hlediska zákona možná v pořádku. Jenže to není v pořádku z hlediska mého, coby občana, který jelikož není s tímto seznámen, reklamnímu sdělení snadno podléhá. Ale hlavně - jak mám věřit čemukoliv v politické straně, jejíž členové se propůjčí k takové komedii? Jen to potvrzuje to, že pro strany používající tyhle taktiky volič už není člověk, je to jen položka v seznamu.

A mimochodem, milovat smíš a nikoliv musíš. Milovat někoho je možnost nikoliv povinnost. Milovat se totiž dá jen ze svobodného rozhodnutí. Milujme Prahu 6. Bez ANODS.