Kurt Gebauer, jeden z nejoriginálnějších českých sochařů a emeritní profesor UMPRUM, se často vyjadřuje k místní politice. Péče o veřejný prostor je pro něj součástí jeho umělecké práce. Říká, že právě z péče o veřejný prostor vznikla výtvarná kultura, a tak se v jeho pojetí výtvarná kultura nedá oddělit od způsobu, jakým se rozhoduje o podobě ulic a náměstí. S Kurtem Gebauerem si povídáme jednoho horkého letního dne na zahradě plné soch u domu v Dělostřelecké ulici ve Střešovicích, kde Kurt Gebauer bydlí.

Startují projekt „Architektura Prahy 6 – současná, ohrožená a zmizelá“. Piráti z Prahy 6 spustili internetový portál www.architekturaP6.cz, který si dává za cíl zmapovat podrobně architekturu v městské části. Na interaktivní mapě ukazují nejen bohaté kulturní dědictví, kterým Praha 6 oplývá, tedy také současnou architekturu, ale i architekturu, která ze Šestky již definitivně zmizela. Portál je otevřený a interaktivní a lidé do něj sami mohou posílat záznamy o architektuře, kterou považují za zajímavou, případně také ohroženou.

Když někdo zabije bez důvodu 20 chovných zvířat, spáchá tím trestný čin s trestní sazbou do pěti let vězení. Když někdo pokácí bez povolení dvacet staletých lip, je vlastně všechno v pořádku a spraví to nějaký dopředu plánovaný peníz státu. Viz. stavba budovy Telehouse, kde nádherné vzrostlé lípy bez povolení vykáceli, aby mohli začít stavět.

Otevíráme pro vás rozhovor s naším lídrem do komunálních voleb 2018 a kandidátem na starostu Prahy 6 Mgr. Ondřejem Chrástem. Rozhovor vznikl na konci května do první Pirátských listů Prahy 6, kterých se rozdalo obyvatelům Prahy 6 již bezmála 30 000. Rozhovor je oproti papírové verzi rozsáhlejší a více detailnější – je o veřejném prostoru, kulturním dědictví nebo nakládání s majetkem na Praze 6.

Zdeněk Lukeš toho pro popularizaci historické architektury udělal určitě víc, než kdokoli jiný. V novinách a časopisech publikoval stovky článků, jeho knižní edice Praha moderní o zajímavých stavbách 20. století patří mezi bestsellery a velmi oblíbené jsou taky jeho „psí vycházky“ po pražských čtvrtích. Po sametové revoluci se spolupodílel na otevírání a obnově Pražského hradu, v té době byl blízkým spolupracovníkem prezidenta Václava Havla. Zdeněk Lukeš bydlí v Bubenči – přesněji v té její části, která patří pod Prahu 7. K šestce má ale blízký vztah: nejenom, že studoval na zdejší Fakultě architektury a jeho manželka – malířka – má u Vítězného náměstí ateliér; historik architektury Lukeš se také významně zasazoval o zachování funkcionalistické vily na Petřinách, jejíž majitel prosadil zrušení památkové ochrany vily, a její demolici. Nejen o tom byl náš rozhovor…

Zdeňku, jste vystudovaný lékař. Co Vás přivedlo ke kandidatuře na pražského primátora a do politiky obecně? Když jsem šel na medicínu, zdravotnictví na tom nebylo nejlíp. Věřil jsem, že než dostuduji, někdo situaci napraví. Ta je ale stále stejná. Přijde mi, že řada politiků vlastně ani nemá reálný zájem na nějaké změně také proto, že jsou ve střetu zájmů a potřebují uživit svůj byznys navázaný na veřejný sektor. Například jeden člen správní rady VZP je spolumajitelem holdingu nemocnic a posílá tedy VZP faktury. Lidem to už ale přijde normální. Zkrátka si zvykli. Podle mě jsou ale střety zájmů a klientelismus důvodem, proč přešlapujeme na místě. Současní politici nemají zájem posunout nás někam dál a zlepšit situaci běžných obyvatel, protože oni necítí jejich problémy a naopak umí stávající systém využít pro své osobní potřeby. Ukázalo se, že není jiná možnost, než na té změně osobně pracovat. Proto kandiduji. Přece jen jde o velmi náročnou a odpovědnou funkci.