Pomsta si je našla v Bubenči – úvaha současného obyvatele domu, kam se jeho tehdejší obyvatelé už nevrátili
Dnes jsme s spolu s primátorem Hl. m. Prahy Zdeňkem Hřibem, zástupcem Prahy 6 a kolegy z petičního výboru za pojmenování Parku ruského exilu v Bubenči Evou Tichou, Jiřím Hoskovcem a Janem Lipavským, položili květiny u pamětních desek „Oni byli první“ v Rooseveltově ulici na Praze 6. Již loni jsme zde obnovili tradici skromného pietního aktu k připomenutí Ruského exilu, emigantů z bolševického ruska, které právě 11. května unesli příslušníci ruské tajné služby NKVD a jejích jednotek SMERŠ. Tedy naše spoluobčany, Čechoslováky, kteří ve dvacátých letech uprchli před bolševickým terorem a našli v tehdejším Československu azyl a svůj druhý domov – mimo jiné i v bubenečských domech v dnešní Rooseveltově ulici 27 a 29, kde shodou okolností v současnosti bydlím. Jsou to nesmírně zajímavé lidské osudy, které mě nepřestávají fascinovat, osudy plné odvahy, naděje, zrady a ponížení. A smrti. Za zemřelé jsme také následně zapálili svíčky v Pravoslavném chrámě České pravoslavné církve, který se ve stejném domě v Rooseveltově ulici nachází.